MS KV KSČMúvodNÁZORY A STANOVISKA

NÁZORY A STANOVISKA

„Já jsem havíř, kdo je víc“ aneb soumrak hornictví na Ostravsku.

(10.5.2017)

V Dole Paskov společnosti OKD, která je v úpadku, se přestalo dobývat černé uhlí. Tak moderátoři v médiích začínali hlavní zprávy z našeho regionu, tak informovaly tištěná média formou titulků psaná symbolicky tučným černým písmem. Po letech nejistoty přišla definitivní, avšak smutná tečka, ale pro řadu z nás nepřekvapivá. Skončil Důl Paskov, který od ledna 2015 nese název Důl Paskov, Důlní závod 3. Havíři a místní ale vědí, že se jedná o Důl Staříč ve Staříči. Dosud posledním dolem, který OKD zavřely, byl na konci roku 2006 Důl Dukla v Havířově na Karvinsku. Proto neuškodí drobná exkurze do historie.
Po II. světové válce potřebovala československá ekonomika další zdroje černého uhlí. Proto se přistoupilo na Ostravsku k budování dalších šachet.

obr1

Mezi ně se řadí oba doly. Výstavbu původního Dolu Paskov v Paskově schválila vláda v červnu 1950. V roce 1966 byla zahájena těžba a vytěženo první černé uhlí. Celková těžba v lokalitě Paskov činila 18,5 mil. tun. Těžba v dole byla ukončena již v roce 1999 s následnou likvidaci. Osobně jsem sledoval odstřel hlavní těžební věže v areálu dolu v Paskově. Skutečně tristní pohled a slzy v očích většiny přítomných havířů a přihlížejících. Definitivní konec dolu v Paskově.
Výstavba Dolu Staříč ve Staříči byla zahájena na konci roku 1961 s cílem těžit vysoce kvalitní černé koksovatelné uhlí. V roce 1971 byla vytěžena první tuna uhlí a v roce 1980 bylo dosaženo projektované těžby uhlí. Dobývací prostor dolu měl rozlohu přes 40 km2 a rozkládal se na katastru 13 obcí. Důl Staříč měl tři hlavní závody (I. Sviadnov, II. Staříč, III. Chlebovice) a pomocný závod Rychaltice. Celkem zaměstnával až 5 000 lidí. Za dobu jeho fungování bylo vytěženo přes 46 milionů tun uhlí, vyhloubeno 5 270 metrů jam a vyraženo téměř 895 kilometrů chodeb a překopů! Bilanční zásoby v podzemí tohoto posledního dolu ostravské části revíru jsou ohodnoceny na 40 milionů tun. Roční těžba uhlí po dosažení plného provozu dosáhla 1 milionu tun, což znamená, že by se zásoby uhlí mohly těžit dalších až 40 let.
Smutek, rezignace, naštvanost, smíření s osudem, ale i opravdová hornická hrdost vyzařovala s tváří horníků, kteří opouštěli šachtu po poslední šichtě. Těžba definitivně skončila v pátek 31. března 2017, když poslední symbolický vozík s uhlím bude vyvezen z dolu později. Ze šachty odešlo 1 030 zaměstnanců, 183 horníků přešlo do dolů na Karvinsko a přes 300 lidí bude v dole pracovat na jeho útlumu a likvidaci. Uzavřením dolu ve Staříči končí těžba v celé ostravské části někdejšího Ostravsko-karvinského revíru (OKR). Vrcholové vedení OKD, které sídlilo v historické budově naproti Ostravské radnice, se přemístilo na Důl Darkov. Jaký to příkrý kontrast s obdobím před Listopadem 1989!

Vedoucí důlního kolektivu Rajnoch po vyfárání podává hlášení o vytvoření nového rekordu vedení Dolu Staříč, představitelům OKD a zástupcům Národní fronty (Důl Staříč, závod Chlebovice, 7.4.1981, 6:30 hodin ráno) - autor první zleva vzadu

 

obr2

 


Činnost po ukončení těžby a začínající likvidaci dolu bude zahrnovat celou řadu konkrétních opatření, zejména s ohledem na bezpečnost území a jeho obyvatel. Bude zahrnovat, např. opatření proti výstupu důlních plynů na povrch a další technická opatření v okolí důlních děl. Pokračovat bude odčerpávání karbonského zemního plynu, jednak z důvodu zajištění bezpečnosti a jako využitelného zdroje energie. S počátkem likvidace dolu dojde k ukončení čerpání důlních vod a postupnému zatopení dolu, což dle odhadu bude trvat 200 až 250 let. Těžní jámy jsou určeny k zasypání. V současnosti zaměstnanci, kteří zůstali na dole, začínají pracovat na vyklízení strojů a zařízení, které by mohly najít uplatnění na dalších šachtách OKD. Pak nastane technická likvidace dolu.
Pro získání dalších informací jsem prolistoval internetové stránky OKD. Přiznávám, že některé informace působily, v kontextu současné krizové situace, až tragikomicky. Např. je zobrazena „Směrnice o poctivém podnikání“, přijata představenstvem společnosti New World Resources Plc dne 15. listopadu 2011. Směrnici doplňuje „Etický a obchodní kodex“, zaměřený na eliminaci korupčního jednání. Pro dokreslení situace považuji za potřebné uvést, že akcionáři ve svůj prospěch vyvedli z OKD, dle veřejně publikovaných informací, odhadem přes 100 miliard korun jen ve formě vyplacených dividend. Pak na další perspektivní rozvoj firmy a vytvoření rezervy na horší časy mnoho nezbylo. O tom, jak akcionáři a vedení společnosti hospodařili, svědčí např. celková hodnota aktiv OKD - v roce 2011 činila 48,483 mld. Kč, ale v roce 2013 se propadla na 22,110 miliard. Údaje za období do roku 2016 již na webu nejsou k dispozici. Ale výsledek je znám, přivedli firmu do úpadku a insolvence, propouštění zaměstnanců a zavírání dalších dolů.
Připomněl jsem si dvě myšlenky, které zaznívaly po Listopadovém převratu. První hlásali novodobí neoliberální ekonomové, že „soukromý vlastník je lepší hospodář než stát“. Realita je v příkrém rozporu s jejich tvrzením, porovnáme-li, jak se revír rozvíjel do roku 1990 pod taktovkou státu a s obdobím po privatizaci OKD do soukromých rukou novodobých uhlobaronů. Druhá zaznívala v diskuzi s řadou stávkujících havířů, kteří tehdy vyslovili názor – „nám havířům lopatu nikdo nevezme“. Rád bych znal jejich názor nyní.
Končí tak jeden ze symbolů tohoto regionu. Právě objevení a následné využívání nerostného bohatství, černého koksovatelného uhlí, bylo základním ekonomickým stimulem pro rozvoj celého regionu po téměř dvě a půl století. První záznamy o těžbě uhlí jsou z roku 1763. Záhy na to vzniklo na území města Ostravy a v jeho bezprostředním okolí množství šachet, doprovázené vznikem typických havířských kolonií pro migrující havíře. Rozmachu bylo dosaženo v době socializmu, kdy dosahovala těžba černého uhlí v OKR ročně až 24 mil. tun, dnes klesla na necelých 7 milionu.
V závislosti na rozvoji uhelného průmyslu vznikaly hutní, strojírenské a další závody. Připomínám vžitý a pravdivý slogan, že Ostrava je „ocelové srdce republiky“. Pro informaci uvádím, že v polovině 80 -tých let minulého století činil podíl těžby černého uhlí v OKR 88,2% v ekonomice ČSSR, u produkce surového železa (6,3 mil. tun ročně) činil 65,9% a surové oceli 59,1% (roční výroba 8,9 mil. tun).
V souvislosti s perspektivou rozšiřování těžby uhlí a těžkého průmyslu na Ostravsku byla do Moravské Ostravy přemístěna z Příbrami Vysoká škola báňská na základě dekretu prezidenta republiky, oficiálně od 8. září 1945. Ale byl vybudován celý komplex výchovy a vzdělávání pracovníků pro obory v hornictví a těžkém průmyslu, od hornických učilišť přes odborné střední školství (dnes již neexistující) až po vysokoškolské obory (kdo podepsal závazek odpracovat v dole 10 let, nemusel nastoupit ZVS – základní vojenskou službu). Ale nejen to. Doprovázeno to bylo komplexní bytovou výstavbou, budováním závodních jeslí a školek, hornických učilišť a škol, podnikových rekreačních zařízení doma i v zahraničí, dalších kulturních a společenských zařízení, sportovních areálů, dopravní infrastruktury. Příkladem je, např. výstavba města Havířova ve stylu dnes označovaném a respektovaném jako SORELA, ale vznikala také hornická sídliště v Ostravě, Karviné, Orlové, Frýdku-Místku, apod. Celá řada těchto zařízení byla po Listopadu 1989 privatizována, vytunelována, zrušena, přeměněna na kasina a hospody, či jsou z nich ruiny. Typickým odstrašujícím příkladem je privatizace komplexu OKD, včetně bohatého bytového fondu. Obrazně řečeno, vylili jsme dítě i z vaničkou.
Zde stát fatálně selhal již při privatizaci, ale selhává i při řešení současné situace. Musím ale ocenit iniciativu Moravskoslezské krajské politické reprezentace KSČM a ČSSD, která iniciovala vznik nejen krajské tripartity, která se pravidelně zabývá situaci v OKD a OKR, ale iniciovala vznik i vládního zmocněnce pro řešení krizové hospodářské situace v Moravskoslezském, Ústeckém a Karlovarském kraji. Společným působením a tlakem na vládu byla přijata řada vládních usnesení a opatření k postupnému řešení problémů OKD a jeho negativním dopadům na zaměstnanost v regionu. Přestože v médiích proběhly informace, že několik soukromých investorů projevilo zájem o koupi OKD, jsem přesvědčen, že existují dvě možná řešení – likvidace nebo odkup státem. Proto jsem kvitoval, když vláda rozhodla, že prostřednictvím organizace Prisko resortu ministerstva financí převezme úpadkové OKD a bude spolupracovat s organizaci Diamo ministerstva průmyslu a obchodu na řešení spojené s uzavřením dolu Staříč, ale rovněž na reorganizaci OKD. Uváděná kupní částka je pro stát symbolická. Náklady na celkovém řešení situace v úpadkovém OKD budou, dle odhadů odborníků, v řádu až miliard korun. Vím, že to nebude jednoduché a půjde zřejmě o řízený a nikoli chaotický útlum těžby černého uhlí již jen v Karvinské části revíru.
Vedení společnosti OKD v dubnu letošního roku předalo Krajskému soudu v Ostravě reorganizační plán těžařské firmy. Celý svazek má bezmála 2 200 stran. Vedle střednědobého plánu dalšího provozování společnosti v nadcházejících letech, dále obsahuje účetní závěrku společnosti, seznamy hmotného a nehmotného majetku, seznamy věřitelů OKD, znalecký posudek a mnohé další dokumenty. Věřitelé by ho měli schválit na přelomu května a června. Následně se převede dohodnutý majetek OKD do nástupnické společnosti. Pod Prisko tak přejde veškerý provozní majetek OKD. To znamená doly bez pohledávek za bývalými vlastníky, tedy především za společností NWR, finančníkem Zdeňkem Bakalou a maďarským investorem Peterem Kadásem. Ty jako jediné zůstanou v původní „Staré OKD“. OKD již podepsaly se státní společností Prisko smlouvu o převodu akcií OKD. Prisko za akcie OKD zaplatí necelých 80 milionů korun. Smlouvu schválil také insolvenční správce. Prisko se jejím vlastníkem stane po vypořádání transakce letos v září.
Odkup OKD považuji pouze za první krok. Druhým by měla být ze strany vlády intenzívní a očekávaná podpora regionu při vytváření nových pracovních příležitostí, aby se zabránilo pokračujícímu vylidňování dříve prosperujících měst a obcí regionu. Mám na mysli, např. dotažení do finále strategické průmyslové zóny Nad Barborou na Karvinsku, kterou předchozí krajská koalice KSČM a ČSSD intenzívně a dlouhodobě připravovala společně s vládou.
Státu tak zůstane jen provoz zbylých dolů a jejich útlum. Z výpočtů společnosti Prisko vyplývá, že OKD by si těžbou mohla vydělat dost peněz, aby pokryla v příštích pěti letech sociální a technické náklady na útlum ve výši 5,2 miliardy korun. Výnosy z provozu dolu by měly dosáhnout 4,9 miliardy korun. Musím souhlasit s názorem Ing. Jaroslava Gongola, bývalého poslance za KSČM a dlouholetého ředitele Dolu Dukla (Naše pravda, číslo 16/2017), že to jsou jen zbožná přání současného managementu, kteří by si měli uvědomit, že hlubinné hornictví je prvovýroba, kde se každý den bojuje s důlně-geologickými vlivy, které jsou v OKD jedny z nejméně příznivých. Mohu jen doplnit, že činnost současného vedení OKD zatím neskýtá záruku, že se ekonomická část reorganizačního plánu podaří naplnit.
Vedení OKD pracuje se scénářem postupného uzavírání dolů, kdy těžba na dole Paskov (Staříč) skončila k 31. březnu 2017, doly Darkov a Lazy by měly být uzavřeny do konce roku 2018. Na Darkově jde o přirozený konec, protože už v šachtách dojde uhlí, které by se dalo těžit. V Lazech by se dalo těžit dál, kdyby se otevřelo nové patro, což představuje investici kolem 3 miliard korun. Těžba by se dala krátkodobě prodloužit tím, že se budou razit šikmé chodby. Důl ČSA by měl skončit v roce 2021, pokud by firma nechtěla investovat zhruba miliardu korun do otevření nového těžebního pole. Jako poslední by měl jít do útlumu důl ČSM v roce 2023. O útlum by se měla postarat státní společnosti Diamo. „Je to nemilé, nicméně to, že skončí černouhelné hornictví je dlouhodobě jasné,“ říká také odborářský předák OKD Jaromír Pytlík a dodává: „Je důležité, aby byly zajištěny sociální podmínky a útlum probíhal postupně a organizovaně.“.

obr3


Členové rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny před sfáráním na Dole Dukla v Havířově-Suché dne 18. 3. 1993 – autor stojící druhý zleva


O vážnosti a kritičnosti situace svědčí i to, že Poslanecká sněmovna se problematice OKD věnovala několikrát. Poslanci za KSČM předložili na 55. schůzi sněmovny v březnu 2017 návrh možného řešení formou usnesení. V usnesení, které má sedm částí, se mimo jiné konstatuje, že „privatizace společnosti OKD byla pro občany České republiky nevýhodná v oblasti ekonomické i sociální“. Dále řeší nejenom minulost, ale i budoucnost OKD a ukládá vládě činit kroky k záchraně uhlí jako národního bohatství. Rovněž žádá vládu o předložení další informace k situaci OKD v termínu do 31. května 2017.
Do roku 1989 bylo často frekventováno heslo „Hornictví je povolání hrdinné a čestné“. Ano, hornictví, zejména hlubinné, mělo a má svá specifika a fárat do dolu je i o těžké fyzické práci, odvaze a hrdinství. Přijímání adeptů do stavu hornického mělo i svůj historický rituál, tzv. skok přes kůži. Jeho tradice sahá až do středověku, do počátku těžby rud a uhlí. Pracovníci resortu paliv a energetiky, kde hornictví patřilo, měli i svůj oficiální svátek – Den horníků a energetiků - a svou patronku sv. Barboru. Mnozí si jistě vzpomenou, že oslavy připadly na den 9. září a slavilo se vskutku bouřlivě. A také tradiční hornický pozdrav „Zdař Bůh“. Ale je to povolání i nebezpečné. Dokládají to tragédie, které postihly v minulosti obě šachty. Na Dole Paskov došlo k tragédií 4. dubna 1970, kdy následkem exploze důlního plynu zahynulo 26 havířů. Na Dole Staříč v závodě v Chlebovicích 30. prosince 1976 zahynulo při výbuchu metanu v hloubce 400 metrů 43 horníků. Příroda si vybrala svou krutou daň. Čest jejich památce.
Právě za socialismu byla vysoce hodnocena práce horníků a nejlepší pracovníci a kolektivy byli každoročně odměňování vysokými resortními řády a medailemi a státními vyznamenáními. Byly předávány u příležitostí oslav Dne horníků. Nejvyšší státní vyznamenání pak uděloval a předával prezident republiky v předvečer svátku práce 1. máje na slavnostním aktu na Pražském hradě. Nejvyšším státním oceněním byl čestný titul Hrdina socialistické práce, který byl založen vládním nařízením z roku 1951 a upraveným v roce 1959. Odznakem nositelé čestného titulu byla Zlatá hvězda hrdiny socialistické práce. Naposledy se titul uděloval v roce 1989. Starší generace si ještě vzpomene, že mezi nositelé v rámci OKR patřili např. horník a první generální ředitel OKD Jaroslav Miska, horníci Alois Gavlas, Otakar Bořucký, Emil Langer, Milan Žabčík, Lumír Sakmar, Josef Hruška, Alois Priesnitz, Miroslav Húščava, Rudolf Vasilčo z VOKD, prof. Ing. Antonín Matušek, CSc., báňský technik a federální ministr paliv a energetiky ČSSR, a další.
Mám k hornictví a energetice i osobní vztah. V hornictví pracovala řada mých spolužáků a kamarádů ze základní, střední i vysoké školy a příbuzných. Pro mne je to smutné, pro řadu zaměstnanců a jejich rodiny to představuje tragédii nebo alespoň významný zásah do profesního a osobního života. Měl jsem možnost v revíru řadu dolů navštívit a sfárat pod zem, např. v Paskově, na třech šachtách Dolu Staříč, na Dukle, ČSM a naposledy na Darkově.
Doufám, že se budeme nadále starat a ochraňovat dědictví tohoto po staletí v našem regionu dominantního resortu i pro budoucí generace. K nejvýznamnějším industriálním památkám v regionu patří Důl Michal v Ostravě, který byl prohlášen Národní kulturní památkou, funkční je Hornické muzeum na Landeku v Ostravě, kde bylo prvně objeveno a následně využíváno černé uhlí na Ostravsku. K nim se řadí Národní kulturní památka Dolní oblast Vítkovice, známa též jako Ostravské Hradčany, světový unikát industriálního charakteru právě pro technologický řetězec od těžby uhlí, produkci koksu, přes výrobu surového železa a oceli až po produkci hotových výrobků, vše na jednom místě. K nim se řadí i podpovrchová výuková štola na dole Staříč (směrem na Oprechtice) - dokonalá napodobenina důlního prostředí s venkovním skanzenem důlních vozíků a lokomotiv. V chodbách jsou vybudována pracoviště pro těžbu černého uhlí jako ve skutečném dole a technická zařízení jsou předváděna v chodu.
Právem máme být na co hrdi. A jsem přesvědčen, že právě období po druhé světové válce spojené s budováním materiálně-technické základny socializmu v Československu, patřilo přes všechny těžkosti a složitosti v hornictví k těm nejsvětlejším za celou éru těžby černého uhlí v našem regionu! Ať se o tom mají možnost přesvědčit i budoucí generace.
Zdař Bůh!

Svatomír Recman
zastupitel Moravskoslezského kraje za KSČM,
absolvent VŠB-TU v Ostravě, kandidát do PS PČR
Foto: z archivu autora a OKD

 

 

© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena