Každá čtvrtá domácnost si u nás nemůže dovolit čtyři z těchto následujících položek, které jsou pro ostatní tak říkajíc běžné - neočekávaný výdaj ve výši 9 700 korun, týdenní dovolenou, jíst maso obden, auto, dostatečně vytápěný byt, platit různé pravidelné platby a splátky, pračku, telefon či televizi. Chudých je obrovské množství a jejich počet je také nestejnoměrně rozložen, kdy Moravskoslezský, Mostecký a Karlovarský kraj patří k těm nejvíce postiženým.
Práh chudoby či hranici chudoby chápeme jako nejnižší výši příjmu, která je ještě považována za dostatečnou v určité zemi. Je samozřejmě mnohem vyšší ve vyspělých zemích než v zemích rozvojových. Tento práh se zpravidla určuje vypočítáním celkové ceny všech nezbytných prostředků, které průměrná dospělá osoba spotřebuje za jeden rok a je zpravidla také každý rok upravován podle aktuální situace. Mezi individuální faktory, které tuto hranici upravují, jsou například fakta, jestli je daná osoba rodič, je-li staršího věku či je dítě, rodinný stav atd.
Proč se v současné době tímto tématem vůbec zabývat? Vždyť přeci roste ekonomika, zvyšují se platy, nezaměstnanost je nízká a příjmy domácností rostou. Ano, podle šetření Českého statistického úřadu počet lidí, kteří žijí v příjmové chudobě a materiálním nedostatku, oproti loňskému roku poklesl, ale i tak je tento počet kolem 9,2 procenta Čechů a Češek.
A hlavně, jedná se o příjmovou chudobu, což znamená, že lidé poctivě pracují a přesto jejich výdělek nestačí na to, aby přestali být chudými. Hlas KSČM zde zní zcela jasně, konec levné práce!
Každá čtvrtá domácnost má tedy problém se svými příjmy vyjít. Nejhůř jsou na tom především osamělí rodiče s dětmi a lidé starší 65 let. Ta první z těchto dvou skupin je specifická také tím, že do dané situace se dostane ne svou vlastní vinou, ale především tím, že jeden z rodičů neplatí stanovené alimenty a toto je velkým zdrojem příjmové chudoby, jejíž řešení není v silách samoživitelů. A proto KSČM stále trvá na novém zákon o zálohovaném výživném. A vláda ANO2011? Ta zaujala stanovisko ani ryba ani rak. Je jim to opravdu lhostejné? Lidé by se měli začít ptát, proč není v zájmu pana Babiše pomoci samoživitelům vychovávajícím děti uniknout z příjmové chudoby!
Prostě si myslíme, že každý, kdo pracuje, musí mít prostředky k životu nejen pro sebe, ale i pro své děti a musí být jednou z povinností státu, aby to prostřednictvím minimální mzdy zajistil.
Leo Luzar